oh hey there!
– je mi 25 a jsem z kroměříže, momentálně ale žiju ve zlíně
– studovala jsem výtvarku a angličtinu na pajdě v olomouci
– jsem rak, takže u obřadu budu brečet. a u gratulací taky.
– kdybych mohla být zvíře, budu tuleň! ale v teple, protože nemám ráda zimu (taky nevím, jak to udělám... ale udělám!)
– kdybych měla celej život jíst už jen jedno jídlo, bude to řízek... nebo svíčková!
– a kdybych měla mít poslední focení v životě, budu fotit právě vás! (teď jsem vás dostala, co? hihi)
PÁR RYCHLÝCH FAKTŮ O MONČI:
POJĎME SE ZKAMARÁDIT!
here's my story for the history books.
JAK JSEM SE VLASTNĚ K TOMU FOCENÍ DOSTALA?
tohle je snad nejčastější otázka, kterou dostávám.
ráda bych měla nějakej supr příběh jako všichni, jako že jsem začala fotit na dědův foťák, anebo byl táta taky fotograf. ale já si vlastně moje začátky zas tak moc nepamatuju. je mi 25 a už mám sklerózu, haha.
...ale začala jsem na dovči s kámoškou, kde jsme si chtěly udělat cool fotky na facebook a mě to focení prostě nějak chytlo. takže jsem si pak cvakala takový ty kytičky a včeličky a cokoli na režim makro a připadala si jako světovej fotograf (ehm, bylo mi 13).
...no a pak už to šlo ráz na ráz, stránka photography (protože ta prostě nesmí chybět), spousta práce na sobě, koupení zrcadlovky a od maturity už si to fičím!
VĚC, KTERÁ MĚ NA FOCENÍ BAVÍ NEJVÍC JE SBÍRÁNÍ JEDINEČNÝCH MOMENTŮ. TAKOVÝCH, KTERÝ BY MOHLY BÝT NAVŽDY ZAPOMENUTÝ, KDYŽ JE NEVYFOTÍTE.
A VIDĚNÍ LÁSKY!
lásku vidím v těch nejmenších věcech, v chichotání, šepotání a objetích.
vidím ji, když koukám na holčičku, co sedí tátovi za krkem a při tom hladí mámu po hlavě.
nebo když vidím, jak se úplně vzadu, stranou od lidí, objímá pár.
když si vedle mě šeptají do ucha a smějou se jak puberťáci.
když vidím malýho kluka, jak to roztáčí s babičkou a smějou se na všechny strany.
nebo když se babička s dědou chytnou za ruku o něco pevněji než obvykle. a pak se pohladí po tváři.
a když se pár chytí za ruce a společně probíhají kapkami deště.
láska je.
...a právě díky koncertům jsem měla možnost spolupracovat s několika více i méně známými hudebníky, mezi které patří například pokáč, kapela pekař, voxel nebo jelen.
zároveň jsem se na začátku roku 2020 stala hlavním fotografem na výstavišti v kroměříži, kde pravidelně dokumentuju každou akci (a je to božííí!)
she walks like rihanna.
john lennon.
kromě koncertů patří k mým nejčastěji fotografovaným akcím i svatby, kde naprosto miluju tu atmosféru.
užívám si, že svatebčany a novomanžele během dne nemusím pózovat,
prostě jen procházím a snažím se zachytit nejkrásnější momenty v tak jedinečném dni plném lásky.
smích, pohlazení, pusinky, doteky... je to krásný a hrozně mě to baví.
zároveň je to ale velká zodpovědnost, protože fotky (a váš partner samozřejmě, haha) jsou to jediný, co vám po svatbě zůstane.
proto je (nejen) občas fajn si utýct i mimo hluk davu a věnovat se focení zamilovaných párů, rodinek a módě.